Vývoj řeči

Prvním hlasovým projevem dítěte je novorozenecký křik. V prvních hodinách a dnech je ale pouze reflexním projevem. Následně zvukové projevy vyjadřují libost či nelibost (předřečové období).

Postupně se řeč stává prostředkem komunikace, vztahů, spolupráce, usměrňování sociálních interakcí a zároveň nástrojem myšlení (kolem 2 let se myšlení a řeč začínají prolínat, vzájemně se ovlivňují a podmiňují).

Nejprudší rozvoj řeči je od 3. do 4. let. Zásadním obdobím pro vývoj řeči je období od 6. do 7. roku věku dítěte. Raný vývoj řeči je podmíněn a ovlivněn motorikou, vnímáním a sociálním prostředím.

Již v těhotenství se dějí činnosti které souvisí se základy motoriky mluvních orgánů (např. polykací pohyby, škytání, cucání palce). Po narození jsou pro rozvoj řeči důležité takové aktivity jako je např. sání, dumlání, žvýkání, broukání (kolem 6. týdne), napodobivé žvatlání (6. -8. měsíců).

Velký význam má vyzrávání hrubé motoriky (sed, lezení a zejména chůze). Není náhodné, že s nástupem chůze se kolem 1. roku začíná rozvíjet také aktivní slovní slovní zásoba. Rovněž jemná motorika (obratnost rukou, uchopování drobných předmětů) podporuje vývoj řeči.

Dalším faktorem, které má vliv na rozvoj řeči je zrak. Zrakové podněty dítě aktivizují k vokalizaci (uvidí-li hračku, blízkou osobu apod., téměř automaticky reaguje hlasem). Zrakem dítě odezírá pohyby mluvidel (důležité pro osvojování artikulace v období napodobivého žvatlání a samozřejmě i později) i neverbální komunikaci.

Hlavně první slova jsou spojena se zrakovými vjemy (dítě si nejprve slovo bezprostředně spojuje s předmětem, teprve poté si předmět dokáže představit prostřednictvím slova). Nezastupitelný je pro řečový vývoj sluch. Velmi časně dítě rozpozná matčin hlas, cca. ve 3.- 4. měsících hledá zdroj zvuku (koordinace zrak – sluch), mezi 4. -5. měsícem lokalizuje zdroj zvuku, přibližně v 6. měsících  se rozvíjí schopnost aktivního záměrného poslouchání. Spolu se zrakem má sluch zásadní význam už ve fázi napodobivého žvatlání pro osvojení správné artikulace, i později, případně v logopedické péči.

K vnějším faktorům ovlivňujícím řeč patří sociální prostředí. V raném věku má věku má v rozvoji řeči hlavní úlohu rodina. Nevhodné výchovné styly (příliš autoritativní, represivní nebo naopak příliš ochranitelský, kompenzující) či nedostatek podnětů, mohou mít za následek pomalejší vyzrávání řeči.

Na druhou stranu, nadbytek stimulace a velký důraz na správnost řeči může být také ohrožující (neurotické projevy, negativismus, zadrhávání).

Vývoj řeči je součástí vývoje ostatních schopností člověka. Pokud celkový vývoj všech schopností a dovedností dítěte neodpovídá věku dítěte, musíme rozvíjet i řeč na té vývojové úrovni, ve které se právě nachází.

Každý mluvní projev by mělo být dítě vždy povzbuzován a oceněn pochvalou.

Již v předřečovém stádiu napodobivého žvatlání se dítě snaží napodobovat slyšená slova a jeví výraznou radost, když na jeho hlasové projevy okolí reaguje svou řečí. Už zde se začíná projevovat snaha dítěte komunikovat. Tuto jeho chuť a snahu komunikovat bychom měli co nejvíce udržovat a podporovat.

V počátcích vývoje řeči by mělo dítě slyšet z okolí především ta slova, která je již samo schopno vyslovit, aby se upevnilo spojení mezi sluchovou a artikulační představou slova.

Jako rodiče bychom měli trpělivě zodpovídat na neustále se opakující otázky prvního i druhého věku.

Pokud Váš syn či dcera dochází na logopedii nezapomínejte ocenit dílčí pokroky, kterých dosáhl/a.

Zdroj; více k vývoji řeči:

J. Bednářová, V. Šmardová: Diagnostika dítěte v předškolním věku, Computer Press, Brno 2007
E. Škodová, I. Jedlička a kol.: Klinická logopedie, Portál, Praha 2003
www.klinickalogopedie.cz/index.php?pg=verejnost--co-je-to--vyvoj-reci