10 rad jak trénovat logopedii - logopedická cvičení

První krok jste učinili - návštěvu logopeda máte za sebou. Již víte, že důležité je začít včas, ale nikdy není pozdě. Ať už je před vámi nový či další začátek s chutí do toho! Váš logoped Vám řekne, ukáže „co a jak“ i vysvětlí „proč“. Práce v podobě pravidelného, každodenního tréninku je na Vás.

Zde je několik doporučení, aby bylo Vám to šlo snadněji ;-)

Čím mladší dítě je, tím kratší je čas, po který udrží pozornost a ochotu spolupracovat. 5, 10 či 15 minut logopedického cvičení denně Vás odmění, v podobě pokroku v řeči, o dost více než půl hodiny dvakrát týdně. Máte na sebe se svým synem či dcerou celý den? Zkuste trénovat krátce i vícekrát denně a budete ještě úspěšnější. I pokud jste dospělí a vyhledáváte chvilky pro upevnění svých řečových návyků, přiblížíte se rychleji ke svému cíli.

Kdy trénovat?

Pokud se Vašemu dítku trénovat nechce, zkuste cvičit každý den ve stejnou dobu (např. 10 minut před oblíbeným televizním pořadem, před či po jídle…) a vydržte. Některé dítě nechce spát, vstávat či jíst a také si zvykne, kdy je čas spánku a jídla. Myslete na to, že Váš budoucí školák či školačka bude mít náskok před ostatními, i když teď má o povinnost více.

Kde trénovat?

Trénujeme hrou.

Znovu platí, že čím je dítě mladší, tím více by mělo trénink vnímat tak, že si hraje. Jsou cvičení, která je potřeba „vysedět“ u zrcadla (přípravná cvičení k zpřesnění artikulačních pohybů, cvičení motoriky jazyka apod.) a stále se opakují. Vydržte, bude veseleji. Přijdou slovíčka s obrázky, říkanky, i příběhy.

Dokud ale neupevníme základy, nemůžeme se posunout dále (představte si dům se špatně postavenými základy…). V určité fázi je možné upevňovat hlásku v běžné řeči i cestou v dopravních prostředcích či na hřiště, na výletě, apod.

Jak trénovat?

Od svého logopeda víte co trénovat a jak. Už je pro Vaši ratolest cvičení okoukané? Zapojte svou tvořivost  a zahrajte si s obrázky pexeso, schovejte je po bytě a navigujte k nim své dítě, pozměňte cvičení tak, aby bylo trochu jiné. Uvidíte, funguje to skvěle!

Úspěšně můžeme hlásku vyvodit (nově vytvořit), když jí Vaše dítě sluchově správně rozlišuje od ostatních hlásek. Dokud Váš syn či dcera sám/sama neuslyší rozdíl mezi svou vadnou a správně tvořenou hláskou, nedaří se mu/jí správně tvořit. Sluchovým cvičením se věnujeme dříve, než přistoupíme k artikulaci.

Využíváme nápodoby. Lépe než vysvětlování pozice rtů, zubů a jazyka funguje předvedení postavení mluvidel v zrcadle. Pokud se nejedná o dospělého, je snadnější sedět vedle dítěte (využíváme větší zrcadlo). Nabízí se tak vzor a kontrola vlastního pohybu. Když k „opičení se“ přidáte trochu legrace, půjde vám to radostněji.

Starý (nesprávný) návyk necháváme vyhasnout. Vytváříme, posilujeme a upevňujeme nový. Hlásky vyvozujeme (vytváříme nové) nejsnadněji nápodobou. Pokud nejsme úspěšní, použijeme pomocnou hlásku (známé jako např. trubka = tdubka). Jakmile pomocnou hlásku již nepotřebujeme, vracíme se k nápodobě.
Pořadí v jakém hlásky vyvozujeme většinou kopírují fyziologický vývoj (viz. Vývoj řeči). Váš logoped může zvolit (z různých důvodů) i jiný postup, který Vám jistě rád vysvětlí.

V logopedii se užívá termín princip minimální akce. Cvičíme uvolněně, s co nejmenší silou a námahou. Někdy k přesnému zvuku pomůže ztišení hlasu (až do šepotu). Neopravujeme dítě v hláskách, které netrénujeme. Stejně tak nepožadujeme, aby hlásku zapojovalo ve vyšších úrovních, ve kterých to ještě nedokáže.

Touto cestou své dítě nepřetěžujete. Když vidíte, že danou úroveň zvládá dobře i opakovaně, zkuste cvičení jen o „chlup“ ztížit.

Když, Vy rodiče, tvořivě pozměňujete logopedická cvičení pro své dítě, činíte tak trénink zábavnější. Důležité je zároveň nepřeskakovat jednotlivé úrovně (např. Dítě se naučilo vyslovit hlásku L, zapojuje ji do slabik LA, LE, LI…  Občas se mu podaří L ve slovech. Nadšený rodič, povzbuzen tímto úspěchem, vymýšlí věty typu  „Rozpustilá Linda hledá líného Vendelína.“) V tu chvíli nejen, že porušuje bod 5. a 6., ale kazí svému synovi či dceři radost dosaženého úspěchu. (Přestavte si, že se učíte jezdit na lyžích. Už umíte trochu obloučky. A najednou….Vás někdo postaví na černou sjezdovku). Váš logoped má plán. Zeptejte se, co bude následovat po zadaném a následně zvládnutém cvičení. Lépe je poradit se, než trénovat pilně a nesprávně (pak Vás to bude čekat znovu a bude to méně zábavné).

Chválíme dítě nejen za dílčí úspěchy, ale i za vynaloženou snahu v obdobích, kdy nejde logopedie „jako po másle“. Vaše dítě se bude cítit milované, doceněné a úspěšné. Logopedie se tak může stát dobrou zkušeností.

Pokud Vaše dítě dochází k jinému specialistovi (fyzioterapeut, foniatr, oční, psycholog, pedagogicko - psychologická poradna apod.), řekněte mu, že Vaše dítě navštěvuje logopedii. Také Vašemu logopedovi předávejte všechny informace, které by mohly souviset s řečí Vašeho dítěte. Máte-li doma školáka či školačku, měla by vědět jeho/její třídní učitelka o logopedii svého žáka/žačky. To, co trénujete na logopedii může mít souvislost i s čtením a psaním. Vaše dítě pak může být negativně hodnoceno za něco, co ještě nerozlišuje/nesvede.

Klíčové je věřit ve společný úspěch a zůstat optimisty, i když se nám logopedie zrovna zcela nedaří podle našich představ (např. i přes mnohá opakování dítě stále chybuje, jedna hláska se podařila vyvodit rychle a další se „courá“ apod.). Jsme to my dospělí, kteří vydrží podporovat dítě, které zrovna neprospívá.

Neupozorňujeme na to, co se nedaří, posilujeme to dobré. Vždy oceníme každé zlepšení (i když není rovnou stoprocentní). Dobře sehranou týmovou prací celé rodiny budete nejen úspěšní, ale Váš kladný a podporující přístup k tomu co „je třeba“ bude dobrý vzor pro Vašeho syna či dceru i do budoucna.